Bolavá duše - Bolavá duše

Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé.

blackie dne 23.01.2007
Víc informací! Bolest nemůžeš shrnout do tak kratičkých slov. Bylo by to pěkné, téma jsem viděla zatím jen málokráte, ale chtělo by to víc. Mrzí mě to přeskakování...

---

Bosorka (SOS) dne 28.07.2006
Předchozí komentátor shrnul hodnocení tvojí povídky do dvou slov: nic moc. Přestože je to hodnocení docela výstižné, zaslouží si podle mě povídka delší komentář. Už proto, že by se stejně dobře dalo říct "nic málo".
Vybrala sis docela zajímavé téma, které jsem sice už u několika lidí viděla zpracované, nikdy však tak, aby mě to zvlášť zaujalo. Bohužel ani u tebe. Ale o tom za chvíli.
Nejdříve ke gramatice a slohu: Pravopisné chyby jsem ke své radosti téměř žádné nevypátrala, horší je to se slohovými. Nadužíváš spojky "že" a "když". Nepozdávají se mi některé tvé větné konstrukce (Pořád vidím její oči, když jsem za ní přišla do nemocnice.) a některé obraty: strávila šestnáct let v Azkabanu zbytečně (lépe "neprávem"), úzkou chodbu, ty čtyři úzké stěny (chodba může být úzká, ale stěny?), Lily s Jamesem podlehli díky jednomu proroctví (klasická chyba – totéž, jako věta „mnoho lidí zahynulo díky zemětřesení“). Rovněž nevím, proč píšeš „Pettiegrew“ místo „Pettigrew“ a „Denní věstník“ místo „věštec“, proč píšeš šestnáctku nevhodně číslicí a proč neděláš mezeru mezi koncem slova a závorkou. Také je podivné, napíšeš-li v jednom odstavci „pod vlivem veritaséra“ a v druhém „údajně“ – takové nepřesnosti by se nedopustila ani Holoubková. Když je to pod vlivem veritaséra, není to údajně, ale jistě.
Vypadá to asi – a taky tomu tak je, že tu čenichám po každé sebemenší chybičce, abych ti ji mohla otlouci o klávesnici, ale ačkoli letmý čtenář si jich konkrétně nevšimne, vnímá je na pozadí textu a z toho potom vzniká ten dojem „nic moc“. Proto asi není na škodu, lépe si to hlídat. Zvlášť v tak krátké povídce.
Teď proč mě povídka příliš nezaujala, i když bych ji rozhodně mezi fanfikcí zařadila spíš k lepšímu průměru. Předně, nepřinášíš vůbec nic nového a to přesto, že jsi si k tomu vytvořila prostor – dala jsi Lupinovi ženu, proč jsi více nerozebrala jejich vztah? Z jakého důvodu se za ni nepostavil, proč ji nevyhledal po tom, co ji propustili? Vůbec, nebylo by na škodu věnovat větší prostor jejím pocitům po propuštění, i pocitům jejích tehdejších přátel. Proč zůstala sama? Nechce je vidět? Stydí se oni za to, že jí nevěřili? Tady by bylo hodně prostoru pro rozlet, ale ty se do něj nepouštíš, místo toho skáčeš od jednoho k druhému (Remus, potrat, knihovnice, noční můry) a nakonec končíš u opakování fakt, která všichni známe (Remus si své prokletí nese od dětství, Lily s Jamesem podlehli díky jednomu proroctví, Červíček zradil a Sirius to za něj schytal).
A už vůbec mi není jasný závěrečný skok na Harryho. Ten závěr je vůbec podivný: My se už nedokážeme pomstít (a to jako proč? Ona může, Remus může, spousta jiných z té generace může), ale Harry, to je ironie osudu (co je na tom ironického?), Harry, syn dvou z nás, může. A to konečné „Bože, ochraňuj Harryho Pottera.“ je jen dalším příklonem k patetickému klišé. Je to škoda, protože určité pasáže té povídky (Vím, že se staly i nádherné věci, ale ve vězení jsem na ně zapomněla. Vím, že se staly, ale vidím je jenom jako film, jako z pohledu třetí osoby.) se mi opravdu líbily (stejně jako tvůj nápad využít koláže s novinovým článkem), celkově mám však pocit, žes tu povídku tak trochu „odflákla“. Určitě můžeš psát i daleko lépe.
Přeji v příští tvorbě mnoho zdaru.
Bosorka
http://www.sosaci.net/
http://www.sosaci.net/diskuse//index1. php?action=vtopic&forum=38

---

Kendra dne 25.07.2006
Nič moc teda

---